Sri_Lanka_bike_2019

Na dnešní etapu jsem se moc těšil a taky bylo na co. Náhorní planina ve výšce přes 2000 m je pokrytá původním vysokohorskym mlznym pralesem střídanym travnatymi planemi. Žije zde mnoho vzácných zvířat, zejména jelen sambur a jeho predátor leopard. Napříč parkem vede úzká asfaltka. Po úvodním velmi strmem stoupání se před námi otevře monumentální zvlněná krajina vzdáleně připomínající šumavské louky a lesy. Nad vším se prohánějí chuchvalce mlhy, jsme už v mracích. Zhruba uprostřed je infocentrum s parkovištěm, je to zároveň výchozí místo na 3hodinovou procházku na tzv "konec světa", hranu pláni odkud svahy porostlé pralesem strmé padají o 1000 m níž. Od procházky nás ale odrazuji davy lidí, je nejvyšší sezóna, místní prázdniny a všude spousta turistů, domácích i zahraničních. Raději si užíváme cyklo projížďku s očima napnutyma na obě strany pláni, že by se postestilo vidět leoparda? Nepostestilo. Stejně jako svahy padá dolů i silnice, je to snad 25% sklon. Katka musí c...

Do Nawalapitiya jsme dorazili po krásné čajové etapě z Kandy. Město samo je příšerná díra, ale je tu velké vlakové nádraží, odkud se chceme popovezt vlakem do zastávky Pattipola. To je výchozí místo pro přejezd NP Horton Plains, což určitě nemůžeme vynechat. Jezdí několik vlaků denně, z nichž aspoň jeden by měl mít zavazadlový vagon a vzít nám kola. Následujíci úsek jsme se totiž rozhodli nejet na kole. Převýšení přes 2000 m bychom jakž takž zvládli, ale silnice je úzká a s hustým provozem. A do toho se nám nechce. Brzy ráno jsme na nádraží a přichází zklamani: ani jeden dnešní vlak nevezme kola. Overujeme si to v zavazadlové pokladně. Pro mě to je velké rozčarování, moc jsem se na cestu pověstnou železnicí napříč horami těšil. Tak nakonec si majimame auto a necháme se odvézt do horského letoviska Nuwara Eliya, zbytek dorazíme na kole. Mesto Nuwara Eliya bylo založena Angličany ve výšce 1900 m, je to nejvýše položené město na Srí Lance. Má zde být ve srovnání s vedrem nížin pří...

První kilometry z Kandy nebyly příjemné. Stoupání v hustém městském provozu se může líbit pouze masochistum. Ale naštěstí netrvalo dlouho a jsme u našeho prvního cile: muzea čaje. Dozvídám se, že pěstování čaje zde zavedl před 150 lety jistý pan Lipton že Skotska. Muzeum je ve staré čajové továrne a je moc pěkné. Následuje krásná bikova trasa mezi cajovymi plantážemi, tady by se dobře uzilo i celopero. Vůbec celý den je nečekaně náročný. Jak se snažíme vyhnout hlavní silnici, tak vymetame  úzké venkovské silnicky, kde na nás místní koukají jak na Martany, občas si střiheme nějakou terénní vložku a jen výjimečně jedeme po hlavní silnici. A postupně se zvedame do hor. Se změnou krajiny se mění i osídlení. Převažují zde hinduisticti Tamilove, které sem jako dělníky na plantážích přivezli z jižní Indie Britové, když zde zavadeli pěstování čaje. Po cestě se mi v jednom "cykloservisu" podarilo koupit roh na řidátka, který jsem si ulomil při pádu v Kandy. Je sice úplně jiný, al...

Po cestě si samozřejmě cyklistiku zpestřujeme návštěvami všech památek, které jsou v dosahu naší trasy. Některé objevíme náhodou, na některé jme měli políčeno už dávno. Mezi nejznámější patří tyto dvě. Sigiriya je úžasný přírodní útvar. Taková malá stolová hora, žulová skála s kolmými až převislými stěnami, která ční 150 m nad okolní krajinu. Přírodní pevnost, která tak samozřejmě byla dávnými obyvateli Šrí Lanky využívána. Na plochém vrcholu stávalo opevněné město, které bylo přístupné pouze uměle vybudovaným schodištěm vytesaným ve skále. Ve spodní části na úpatí skály bylo vybudováno "podhradí" opevněné vodním příkopem, dnes tam jsou zahrady. Od výstupu na skálu nás odradil zástup turistů pozorovatelných i z dálky, ale na kolech jsme si celý areál objeli včetně sousední méně výrazné skály nazývané Lví hlava. Dambulla leží asi 30 km odsud a jsou to skalní chrámy vybudované pod obrovským převisem. Je zde několik soch Buddhy, největší ležící má délku 14 m. Chrámy mají ná...

D ojezd do Kandy se nám trochu zdramatizoval. Etapa byla příjemná, postupně jsme se zvedali z nížiny a stoupali mezi hory, kde Kandy leží. Vypadalo to, že dorazíme docela brzy, a stihneme si ještě prohlídnout město. Je zde poutní místo Chrám Buddhova zubu, nejsvatejsi místo na Šrí Lance. Jsou teď svátky, všude spousta lidí, jak se blížíme k centru, provoz nepříjemně houstne. Držíme se těsně u kraje silnice, kolem proud tuktuků, aut, motorek, busů. V jednom sjezdu těsně před sebou vidím louži s kalnou vodou, ale má divný hranatý tvar, nestačím zareagovat, ani uhnout, ani zabrzdit. Poslední myšlenka, která se mi mihla hlavou, byla: Snad ta jáma nebude moc hluboká. Pak jen sleduji, jak mi do ní přední kolo zapadlo až po osu a letím přes řídítka velkým obloukem přímo na hlavu, kolo za mnou a padá mi na zada. Hned zastavuje několik tuktuků, zvedají mě ze země, dávají vodu na oplachnuti míst, kde mi zkrz bahno začíná prosazovat krev. Kačka je někde vepředu. Zkoumám následky, vypadá to, ...

Už čtvrtý den projíždíme uzouckymi silnickami srilanskeho venkova. Užíváme si cest širokých akorát tak, že se tu vyhnou dva tuktuky. Tedy necelé 3 metry. Někdy jsou asfaltové, někdy betonové, občas dlazdene zamkovou dlažbou, ale zažili jsme i kamenité, sterkove, bazinate úseky, taky hluboke bahno, louže a jíl. Ale pořád je nějaká změna. I zde je samozřejmě dopravní ruch: přes cestu nám přebírají varani, vydry a zemní veverky, na stromech kolem visí netopýři, skáčou opice a hlídají zoborozci. V ryzovych polích se brodi ibisove a volavky a spousta dalších ptáků. Ke svačině si můžeme koupit banány, melouny, granátové jablko a další tropicke ovoce. Cestování na kole nám zprostředkovává naprosto autentický kontakt s krajinou, kterou se pohybujeme. Ale samozřejmě nemůže být všechno úplná idylka. Když jsem pichnul zadní kolo na bahnite cestě v dešti (ano, občas prší ) a začal opravovat obaleny červeným jilem až po lokty, nebyla to příjemná chvilka. Zvlášť proto, že jsme měli hodinu do s...

To, že jsme včera kvůli celodennímu dešti zrušili výlet do starého města Anuradhapura se ukázalo jako obrovské plus. Dnes byl totiž den úplňku a tedy velký mistni buddhistický svátek. Měli jsme štěstí sledovat zástupy bíle oděných poutníků, rachod bubnů a kvileni trumpetek. Slavnost se koná vždy při úplňku na počest dne, kdy sem byl z Indie dopraven oddeněk stromu, pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Na kolech si krásně projedeme celý areál, jsou to vlastně částečně ruiny a částečně zachovalé stavby náboženské i světské, vse staré cca 2000 let. Celý areál je hodně rozsahly, muselo to být úžasné kvetoucí město, než zaniklo a na stovky let jej skryl přikrov džungle. Podobně rozsáhla jsou i starověká města Angkor v Kambodži a Bagan v Barmě. V něčem jsou si podobná, v něčem jiná, ale všechna osloví svou monumentalitou. A kolo je ideální způsob, jak je poznat. Ve starém městě jsme strávili celé dopoledne. Vstavali jsme totiž v 6 a vyrazeli s rozbreskem, abychom plně využili celých 12 ho...