Sri_Lanka_bike_2019

Uz dopredu jsme se tak nejak navnadili na dvoutydenni vegetarianstvi. Obecne je JV Asie asi nejlepsi destinace pro masovy pust, nebot mistni umi pripravit vyborna zeleninova jidla na milion a jeden zpusobu a nakonec clovek dojde k poznani, ze na maso vlastne nema vubec chut. Na Sri Lance jsme k tomu navic neplanovane pridali i kavovy pust, ale kofein z kafe jsme myslim dostatecne nahradili cajem, ktery byl mnohde silnejsi nez espresso v nekterych prazskych kavarnach. Zakladem stravy je ryze, 3x denne, k niz se podle denni doby podava: na snidani kokos smichany s chilli a syrovou cibuli nekde obohaceny susenymi rybickami. Pro cerstve probuzeny zaludek je to docela narez. K obeduje k ryzi kari vzdycky s dalhem (cockou) a pak po ruznu misticky se vsim co roste po okoli. Zvlastne vyborny je jackfruit (plod chlebovniku) pekne rozvareny., ruzne druhy fazolek, trava co vypada jako spenat. Vsechno samozrejme hojne posypane chilli. Nastesti priserny shnily bambus (nejvetsi pochutina Barmanc...

Zbývající úsek k moři bychom byli schopni urazit za den, ale byla by to škoda. Máme dost času na to, abychom trochu zpomalili, zmínili tempo, už na nás taky trochu sedá únava. Občas se objeví dopravní značky "Pozor na slony!", projíždíme mezi dvěma národními parky, kde sloni občas migrují. Tak v tom dopravním blázinci, kde musí cyklista dávat pozor na autobusy, auta, riksaky i chodce, ještě abychom koukali, zda nám cestu nezkrizi slon! Nakonec jsme jich viděli několik, ale naštěstí za elektrickým ohradnikem NP Udawalawe. Dneska je Silvestr a slavíme netradičně : jedeme na odpolední safari do parku. Vidíme spoustu slonů, také divoké buvoly, mnoho ptáků, stojí to za to. Na Nový rok dorazíme posledních 60 km a jsme u moře.

V Ella se ráno trochu porozhledneme, dáme ranní startovací pivo a zajedeme se podívat k nádhernému železničnímu viaduktu, 9 oblouků ze zulovych balvanů, skoro jako ve Švýcarsku. A pak už další sjezd, dalo by se říci spíš pád do nížiny. Po cestě monumentální vyhledy na hluboké zariznute údolí s vodopády, skály, šílené serpentiny dolů. Není jiná možnost, než jet po hlavní silnici, ale nijak nám to nevadí, jsme stejně rychlí jako auta, někdy i predjizdime. Rychlá odbočka k socham Buddhy z 8. stol vytesanym v zulovem skalním masivu, krásné místo uprostřed jezer a lesů. A drtime to dal. Už se začíná stmivat, auta rozsveci světla a pořád žádné bydlení. Nakonec najdeme pokoj hodně nízké úrovně, ale je to aspoň postel a sprcha. V knize hostů jsme jediní turisté, kam až zápisy sahají, jinak sami místní. Jídlo nemají a jet někam něco shánět se nám nechce, tak dojime nějaké sušenky, zapijeme teplou vodou z cyklo lahve a jde se na kute.

Na dnešní etapu jsem se moc těšil a taky bylo na co. Náhorní planina ve výšce přes 2000 m je pokrytá původním vysokohorskym mlznym pralesem střídanym travnatymi planemi. Žije zde mnoho vzácných zvířat, zejména jelen sambur a jeho predátor leopard. Napříč parkem vede úzká asfaltka. Po úvodním velmi strmem stoupání se před námi otevře monumentální zvlněná krajina vzdáleně připomínající šumavské louky a lesy. Nad vším se prohánějí chuchvalce mlhy, jsme už v mracích. Zhruba uprostřed je infocentrum s parkovištěm, je to zároveň výchozí místo na 3hodinovou procházku na tzv "konec světa", hranu pláni odkud svahy porostlé pralesem strmé padají o 1000 m níž. Od procházky nás ale odrazuji davy lidí, je nejvyšší sezóna, místní prázdniny a všude spousta turistů, domácích i zahraničních. Raději si užíváme cyklo projížďku s očima napnutyma na obě strany pláni, že by se postestilo vidět leoparda? Nepostestilo. Stejně jako svahy padá dolů i silnice, je to snad 25% sklon. Katka musí c...

Do Nawalapitiya jsme dorazili po krásné čajové etapě z Kandy. Město samo je příšerná díra, ale je tu velké vlakové nádraží, odkud se chceme popovezt vlakem do zastávky Pattipola. To je výchozí místo pro přejezd NP Horton Plains, což určitě nemůžeme vynechat. Jezdí několik vlaků denně, z nichž aspoň jeden by měl mít zavazadlový vagon a vzít nám kola. Následujíci úsek jsme se totiž rozhodli nejet na kole. Převýšení přes 2000 m bychom jakž takž zvládli, ale silnice je úzká a s hustým provozem. A do toho se nám nechce. Brzy ráno jsme na nádraží a přichází zklamani: ani jeden dnešní vlak nevezme kola. Overujeme si to v zavazadlové pokladně. Pro mě to je velké rozčarování, moc jsem se na cestu pověstnou železnicí napříč horami těšil. Tak nakonec si majimame auto a necháme se odvézt do horského letoviska Nuwara Eliya, zbytek dorazíme na kole. Mesto Nuwara Eliya bylo založena Angličany ve výšce 1900 m, je to nejvýše položené město na Srí Lance. Má zde být ve srovnání s vedrem nížin pří...

První kilometry z Kandy nebyly příjemné. Stoupání v hustém městském provozu se může líbit pouze masochistum. Ale naštěstí netrvalo dlouho a jsme u našeho prvního cile: muzea čaje. Dozvídám se, že pěstování čaje zde zavedl před 150 lety jistý pan Lipton že Skotska. Muzeum je ve staré čajové továrne a je moc pěkné. Následuje krásná bikova trasa mezi cajovymi plantážemi, tady by se dobře uzilo i celopero. Vůbec celý den je nečekaně náročný. Jak se snažíme vyhnout hlavní silnici, tak vymetame  úzké venkovské silnicky, kde na nás místní koukají jak na Martany, občas si střiheme nějakou terénní vložku a jen výjimečně jedeme po hlavní silnici. A postupně se zvedame do hor. Se změnou krajiny se mění i osídlení. Převažují zde hinduisticti Tamilove, které sem jako dělníky na plantážích přivezli z jižní Indie Britové, když zde zavadeli pěstování čaje. Po cestě se mi v jednom "cykloservisu" podarilo koupit roh na řidátka, který jsem si ulomil při pádu v Kandy. Je sice úplně jiný, al...